Není to zrovna lichotivé dozvědět se, že na základě nezávisle zjištěných údajů jsou Češi národ, který je v Evropské unii na prvním místě v počtu krádeží v obchodech. Příčin bude asi víc, ale jistě mezi nimi bude i ta, že socialismem zdevastovaná morálka se za těch patnáct let ještě nestačila vzpamatovat. Socialistická hesla jako „co je tvoje to je moje“ a „kdo nekrade okrádá rodinu“ jsou přeci jen asi ještě příliš uložená pod kůží národa. A jak by také ne, když se o to nikdo z těch, kteří takříkajíc mají v popisu práce působit jako vzor, nijak zvlášť nesnaží, aby se tento způsob uvažování radikálně vymýtil.
Naopak i vláda jako celek dnes uvažuje o libovolném vyvlastňování kohokoliv a vláda jako skupina jednotlivců zas naopak dává dnes a denně národu lekce z korupce a nekalostí.
Úcta a respekt k soukromému majetku se evidentně stále ještě ze strany státu netěší takové zásadní ochraně, aby to ke stejné úctě motivovalo i každého příslušníka takového státu. A ryba smrdí od hlavy.
Je proto typickou reakcí drobného občana na tyto poměry, že si nejprve nechá od státu sebrat polovinu z jeho vydělaných peněz (stát je silnější) a pak si od stejného státu vyžebrá nějakou drobnou sociální dávku (stát je taky hloupější) a nakonec se pokusí okrást nejbližšího obchodníka (beztak má dost). Myslím, že kdyby si víc lidí mohlo o větší části svých příjmů rozhodovat zcela samostatně, vzrostla by ve větší části společnosti vůle vnímat krádež jako něco zcela nepřípustného.