po přečtení rozhovoru s předsedou Unie svobody, který dnes vyšel v novinách „Dnes“ na mne padla těžká deprese. Ne proto, že co slovo pana předsedy, to esenciální blábol, motivovaný naprostou neschopností cokoliv smysluplného veřejnosti nabídnout a spojený se zoufalou snahou zaujmout alespoň někoho tímto trapným a veskrze nedůstojným pitvořením. Skutečná deprese na mne padá z toho, že skupina lidí, reprezentovaná někým takovým jako je tento předseda, dosud parlamentní strany, měla a má možnost reálně a poměrně zásadním způsobem ovlivňovat celkové politické prostředí, ve kterém musí žít deset miliónů lidí. Skutečná deprese na mne také padá z toho, že vidím jak i dnes skupina vlivných intelektuálů a ještě vlivnějších podnikatelů pracuje seč může na tom, aby se i po těchto volbách opět nominovala do národního parlamentu nějaká další, podobná skupina, jejímž jediným posláním bude starat se o své mocenské prebendy a rozostření jasných způsobů řešení nastolených společenských problémů a tím i zamlžení zřetelné odpovědnosti za vládnutí.Kolik už tady takových skupin (správně by se mělo říci projektů na jedno použití) od roku 1992 bylo!? Nejprve Občanské hnutí a Občanská demokratická aliance, které následovala Unie svobody, a teď zase Strana zelených. Pro každé volby jeden nový projekt, který vždy do čtyř let kompletně zhnije zevnitř, protože jen málokdy je těch prebend dostatek, aby stačily pro všechny pěšáky. Za každým takovým "projektem" lze vždy najít kdesi v pozadí stejnou skupinu „nezávislých intelektuálů“ ( hlavně však jejich nekorunovaného principála) a při bližším zkoumání by se patrně našly i obdobné finanční zdroje, které pomáhaly a pomáhají těmto "projektům" vdechnou jejich jepičí život.Když bude jednou nějaký historik nezávisle hodnotit roli a působení těchto jednoúčelových projektů na české politické scéně obávám se, že objeví jen ten neskutečný smrad co za nimi vždy nakonec zůstává a o kterém pan předseda Unie svobody tak poeticky stále dokola hovoří.Je vidět, že ví o čem mluví.