Ve všeobecné fackovací vřavě, kdy se už pomalu dostáváme do situace, že se každý fackuje s každým (kdykoliv je nablízku někdo od novin), zapadla poněkud informace, že Polákům bude uděleno právo navštěvovat USA i bez víza, zatímco my (ČR) si na takovou výsadu budeme muset ještě počkat. Ponechme stranou fakt, že ministr Svoboda v mylném domnění, že tato výsada je i pro nás už takřka nadosah, ze sebe udělal hlupáka, kterému se vysmáli. Daleko zajímavější je, jak byla tato výsada pro Polsko oficiálně zdůvodňována. Polsko má nárok na bezvízový styk podle nově připravovaného zákona proto, že je to stát, který bez váhání plní svůj spojenecký závazek k USA a je připraven poslat do všech krizových míst ve znatelném množství své občany – vojáky, aby tam stáli po boku vojáků z USA a bránili či obhajovali s nimi společnou věc a společné hodnoty.
My sice také občas někam pošleme někoho v uniformě, ale téměř vždy je to rozhodování velmi těsné, do poslední chvíle nejisté a zpravidla mívá ještě podobu spíš nějaké humanitární pomoci. Tedy ne společného vystoupení za společnou věc, ale spíš nenápadná přítomnost někde poblíž. Jako bychom už zapomněli, že českou královskou korunu jsme si kdysi vybojovali tak, že naši vojáci jako první vystoupili na hradby Milána a vlastní stát nám poprvé přiklepli také díky legionářům od Zborova a podruhé přiznali díky letcům v RAF. Jako bychom zapomněli, že ve svobodném světě starých hodnot se výsady vždy dávaly
a dávají za loajalitu a za ochotu přinášet ve jménu této loajality i nějaké oběti.
Zkrátka, že svobodná individua si o poskytovaných odměnách mohou rozhodovat dle svého uvážení a že ti ostatní na ně nemají nějaký automatický nárok, přestože jsme socialisty všeho druhu stále ujišťováni, že tomu tak je. Jak je však vidět, tak představa, že každá výhoda
a každé právo je nutně vždy k dispozici pro kohokoliv, je mylná. Tam, kde jsou práva, musí být i nějaké povinnosti a kdo nechce respektovat tuto přirozenou rovnováhu práv
a povinností, nemá nakonec žádná práva ale samé povinnosti.